Bazální stimulace je koncept péče, který byl vytvořen v 70. letech minulého století v Německu profesorem Andreasem Fröhlichem. Původně vznikl pro práci s dětmi s vrozeným postižením. Jako metodu ošetřovatelské péče začala bazální stimulaci používat profesorka Christel Biensteinová v 80. letech. V současné době se jedná o jeden z nejpopulárnějších ošetřovatelských konceptů v celé Evropské unii.
Bazální stimulace pomáhá lidem s nevratným fyzickým či duševním postižením udržet jejich zachovalé pohybové a komunikační schopnosti. Pokud by takový člověk odkázaný na lůžko neměl žádné podněty, jeho stav by se nadále zhoršoval. Využíváme všeho, co člověk ještě dokáže. Stimulujeme ho třeba pomocí dotyků, vibrací, vůní, chutí, zvuků či obrazů. Díky tomu výrazně podporujeme kvalitu jeho života.
Při bazální stimulaci se vychází z přirozenosti člověka. Ten již v období před svým narozením nějakým způsobem komunikuje – již v matčině těle přijímá podněty, ať již pomocí orientace v prostoru, vibrací či dotyků. Mozek je na tyto podněty zvyklý a díky nim si vytváří nové nervové dráhy. Bez vytváření nervových drah v mozku se stav člověka zhoršuje. V rámci bazální stimulace se snažíme předávat ošetřovanému podněty v takové formě, kterou dokáže přijímat, a díky tomu tak udržujeme jeho zachované schopnosti.
Bazální stimulace vnímá člověka jako jeden velký stroj, kde vše souvisí se vším – pohlíží na něj jako na celek. Koncept péče samozřejmě také úzce souvisí s biografií člověka – navazuje tak na biografický model péče, a na základě individuality člověka se péče přizpůsobuje. Mozek člověka má totiž schopnost uchovávat své životní návyky na různých místech, a tak i když některá mozková centra nefunguji tak, jako dříve, můžeme činnost mozku znovu aktivovat stimulací jiných jeho částí. Na základě informací o předchozím životě je sestaven přesný plán formy péče a také určeny osoby, které se na péči budou podílet – v tomto případě máme na mysli kromě vyškoleného ošetřovatele také příbuzné. Důležitým prvkem pro účinnou bazální stimulaci je totiž i zapojení rodiny a nejbližších osob do péče.
Zjednodušeně lze říci, že bazální stimulace využívá stejné prvky jako smyslová aktivizace, které uzpůsobuje zhoršenému psychickému či fyzickému stavu ošetřovaného. Podporujeme při ní totiž ty samé smysly člověka, jen v jiné formě. Ve formě, která dokáže nemocnému pomoci. Díky soustavné stimulaci smyslových orgánů se v mozku vytváří nové dráhy, a stav člověka se v rámci možností zlepšuje, nebo alespoň udržuje na stejné úrovni. V nejzákladnější rovině podporujeme jeho komunikaci a vnímání sebe sama a okolního světa.
